Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lehká signální souprava pro objekty l. o.

30. 5. 2013

"Signální souprava pozůstavající se z 5 vlajek /bílá, červená, žlutá, červená s bílým kruhem, žlutá s červeným kruhem/ a 3 svítilny vz. 35." (Pokyny pro boj a službu v LO)

Již z jejího názvu je patrné, k čemu tato výstroj objektu LO sloužila. "Signální praporky" měly mít rozměr 80 x 100 cm, vespod zatížené železným prutem. Měly být vysouvány na 200 cm skládací tyči ven mřížovými dveřmi, tedy pravděpodobně skrze vchodovou střílnu. Ovšem tyto prostředky se daly užít logicky pouze za ideální viditelnosti mezi objekty. Podle provedených zkoušek bylo světlo vysílané ze svítilny vz. 35 přes zrcátkový periskop vz. 37 dobře viditelné až na vzdálenost 600 metru. Lampami se signálními skly (červené, zelené, čiré) se dalo signalizovat v noci přes zrcátkové periskopy. Za dobré viditelnosti šlo o věc poměrně efektivní - vyzkoušeno v praxi přes systém firmy Optikotechna.
Mimo níže zmíněného archivního materiálu (MNO-Hl. št. 3. odd.-Taj, č.j. 3352) jsme ve VHA narazili ještě na dokumenty ke zkouškám opt. signalizace na Pražské čáře (VS1, 3. odd., K 129). V příloze dokumentu je dále ještě cvičný seznam zpráv, které se měly různými kombinacemi praporků vysílat. Zajímavá je zde ale zmínka o tzv. "signálních terčích" červené a bílé barvy o průměru 70cm. Zde ovšem neznáme jejich podobu.

Složení LSS podle dokumentu MNO-Hl. št. 3. odd.-Taj, č.j. 3352 mělo být takovéto:
Praporek bílý 1 ks
Praporek červený 1 ks
Praporek žlutý 1 ks
Praporek červený s bílým kruhem uprostřed (prům. 50 cm) 1 ks
Praporek žlutý s bílým kruhem uprostřed (prům. 50 cm) 1 ks
Pouzdro na praporky plechové (prům. 9,5 cm, délka 45 cm) 1 ks
Svítilna vz.35 s bílým sklem 3 ks
Výměnné sklo červené 3 ks
Výměnné sklo zelené 3 ks
Dřevěná krabice na výměnná skla 1 ks
Plechovka na svítící směs (hmotnost 5 kg) 1 ks
Sešit 2 ks
Desky lepenkové na spisy 2 ks
Tužka inkoustová 1 ks
Hadry na cídění 0,3 kg
Tyč dlouhá 1,5 m, složená ze dvou dílů 2 ks

sign.jpg

Co na toto téma říkají dobové předpisy (dle edice M. Svitáka "Boj v lehkém opevnění 1938")
s. 15 - Pokyny pro boj a službu v LO - Hlava IV - Styk a spojení - Stať 1 - Spojovací prostředky. Zde je popsán charakter součástí LSS (typ a počet vlajek, svítilny). Dle pokynů mělo být toto spojení později zdvojeno (pozn. resp. LSS se bude užívat dále) buďto telefonem s podzemním panceřovaným kabelem nebo radiostanicí podle rozhodnutí MNO (pozn. objekty na toto začínaly být připravovány betonáží prostupů pro kabely). Takto mělo být provedeno spojení velitelů čet a rot. Spojení velitelů rot a praporů vzdušným se mělo dít permanentním spojením (zatím polním způsobem).
s. 16 - Stať 2 - Organizace styku a spojení - b/ Boj v postavení.
Měl být kladen důraz na neustálé zdokonalování spojení po obsazení HOP. Dále při signalizaci mezi objekty LO a velitelem čety nebylo doporučeno použití morseovky - raději bylo lépe použít systém smluvených znaků a ty pak častěji měnit. K signalizaci vlajkami je specifikováno jejich použití (srv. výše). Dále je zde podotknuto, že hrají roli i různé polohy vlajek.
Podle této stati ohledně svítilen nelze signalizovat přímo z objektu, signalista by musel vyjít před vchod objektu. Při upevnění 1 svítilny na prsa (zbylé v rukou) lze takto vytvořit větší počet kombinací (podle ručiček na hodinkách). Potvrzení příjmu by bylo možné dávat periskopem - předpis uvádí viditelnost (a to i za dne) asi až do 500 metrů.

Poznámka: V září 38 tyto systémy nebyly ještě zcela propracovány a tak se užívalo zejména spojek vysílaných zákopy a také signalizace. Každá jednotka měla své nezaměnitelné signály (např. dochází mi munice, nepřítel útočí...). Proti použití Morseovy abecedy Sviták uvádí 3 negativa: 1/ neznalost obyčejných vojáků, 2/ možnost sledování signálů nepřítelem, 3/ značná délka vysílání. Například smluvený signál pomocí svítilny či baterky mohl být vyslán nepoměrně rychleji a také mohl být vícekrát opakován.

Další poznámky

Něco k tématu by mělo být v časopise BOING číslo 31 (24. 9. 1998). K tomuto zdroji jsme se ještě zatím nedostali. Další informace mají být v Fidler, Jiří, Sluka, Václav, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920 – 1938, Praha 2006, s. 371 (bohužel opět nemáme momentálně k dispozici).
Dále si můžeme uvést výňatek z dokumentu MNO-HŠ čj. 8124 „Materiální vybavení l. o. pro boj a uložení materiálu“, Vložka č. 10 - „Náčrt vnitřního zařízení,uložení materiálu v obj.“, 21. 4. 1938. V případě LSS se má jednat o položku č. 39, na přiloženém obrázku lze vidět umístění LSS v interiéru objektu. (zdroj: ropiky.net)

sign-2.jpg

Dále jsme našli něco ke komunikaci mezi objekty LO (zdroj - odkaz je již dnes nefunkční). Signalizace z LO se tedy podle tohoto zdroje měla dít těmito cestami:
1) smluvené dávky z kulometů
2) polní telefon - měly ho jen některé objekty (spojení s veliteli rot)
-umístěný v chodbičce u ventilátoru
-nad každým vchodem vyvedená úzká trubka - pro zavedení linky polního telefonu
3) radiostanice - plánovala se do budoucna pro objekty s veliteli
4) elektrická svítilna - signalizace z venku, nebo přes periskop
- morseovka, nebo smluvené signály
- možno též různobarevná skla
5) lehká signální souprava vzor 38
-5 různobarevných praporků- 1 m x 0,8 m
-3 svítilny- přes periskop světlo dobře vidět na 600 m
-barevná sklíčka před svítilnu
-1, 5 metru dlouhá skládací tyč (což se liší od výše uvedené délky)
-atd...
-možno buď smluvené signály, nebo možná morseovka
6) rakety ze signální pistole- vystřelují se přes mřížové dveře

Dále další zajímavé odkazy na diskuzní forum opevneni.cz a ropiky.net (první pouze pro přihlášené uživatele)

Osvětlení v LO

Osvětlení II - typy svítilen 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA