Poválečné opevnění po roce 1945
Po válce bylo obnoveno ŘOP a plánovala se dostavba předválečného opevnění v původních plánech. Byly dokonce připraveny dvě pětiletky. Ale nakonec od toho bylo upuštěno díky nové situaci po únoru 1948. Nastala potřeba chránit hranice s "imperialistickými" západními státy, tedy s SRN a Rakouskem. Již od roku 1946 vznikaly různé návrhy nových objektů, vyvíjených z předválečného a válečného německého opevnění. Později byly vypracovány plány na novou pevnostní linii tvořenou kanonovými objekty připomínajícími jednostranné pěchotní sruby, minometnými objekty, úkryty a stanovišti kulometů, pancéřových pěstí a plamenometů. Nakonec všechny tyto plány byly shozeny ze stolu, neboť se toto opevnění stále inspirovalo předválečným, objekty byly nehospodárné, málo odolné, příliš pasivní s mnohými konstrukčními nedostatky a nebylo vyřešeno rozmístění jednotlivých objektů v linii.
Prozatím bylo alespoň přistoupeno k reaktivaci dochovaného předválečného opevnění. Z TO se dalo použít jen několik objektů na jižní Moravě a u Bratislavy. Tyto objekty byly opraveny, dokončeny (včetně osazení zvonů) a vyzbrojeny nejdříve předválečnými kulomety, později byly instalovány i nové protitankové kanony vz. 44/59. Ze severního opevnění se dalo využít jen podzemí tvrzí. Lehké opevnění na západních hranicích bylo rovněž reaktivováno. Objekty vz.36 byly využity jako pozorovatelny, vz.37 jako bojové objekty. Byly opraveny a dokončeny, bylo vytrháno bednění a stěny nabíleny a do objektů přišlo původní předválečné vybavení i výzbroj. Později byly předválečné lafety nahrazeny novou lafetou UL - 1 s možností uchycení TK vz. 43, LK vz. 52 a UK vz. 59. Některé objekty doznaly výrazných změn zvenčí. Vybrané bunkry byly opatřeny protiatomovou úpravou, která spočívala v zavezení týlové stěny a vedení vchodu prefabrikovanou chodbičkou s šachtou na povrch.
V 50. a 60. letech se také budovaly objekty nové na hranici od Aše po Nové Hrady, jak pro armádu, tak pro PS. Jednalo se o tzv. objekty polní obrany. Nejdříve se stavěly kamenobetonové palebné objekty a prefabrikované úkryty a pozorovatelny S - 25 a S - 27. Kamenobetonové objekty měly vnitřní půdorys 2 x 2m, strop byl z prefabrikátů (např. betonových pražců), mohl ale být dřevěný, jako někdy i ostatní stěny kromě čelní. Pod střílnu byl umístěn dřevěný stolek pro osazení TK 37 či 43 na polní trojnožce. Později byly vybrané objekty vybaveny lafetou UL - 1 a protiatomovou úpravou.
Vznikly další objekty, které již byly všechny prefabrikované:
KŽ - 1 – palebný objekt vnitřních rozměrů 180 x 180 x 200 cm
KŽ - 2 – palebný objekt kruhového půdorysu složený jen ze 4 dílů (ostatní objekty byly skládané z betonových trámečků, aby při stavbě nemusela být použita těžká technika)
KŽ - 3 – objekt pro otočné osazení věže tanku T - 34
KŽ - 4 – úkryt pro obsluhu bezzákluzového kanonu, nebo družstvo s tarasnicemi,
PŽ - 1 – pozorovatelna vycházející z objektu KŽ - 1 s vnitřními rozměry 180 x 120 x 200 cm
ÚŽ - 6 – úkryt pro pěchotu stavěný velmi často i v týlu, jednotlivě, nebo ve skupinách.
autor: Jan Ciglbauer
Fotografie z www.ropiky.net (autor prvních tří Jan Lakosil) kde najdete i další informace o "objektech polní obrany".
