Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úsek 184 Staňkovský rybník

29. 11. 2007

Dne 13.6.1938 zadala vojenská správa civilní stavební firmě Hrůza a Rosenberg z Prahy II stavbu úseku 184 Staňkovský rybník. Na stavbu dohlíželo vojsko pod velením ppor. žen. Bohumila Varhauta, který byl jmenován velitelem VSD 184. Tento úsek začínal u rybníka Ruda jižně od Branné, kde zároveň končil úsek 183 Borovany. Dál vedl k hájovně Barbora, od ní jihovýchodně k drážnímu domku č.15 severně Suchdola, překročil Lužnici a dál vedl po hrázi Purkrabského rybníka u Hamru přes Chlum. Končil na západním břehu Staňkovského rybníku, kde navazoval úsek 185 Číměř. Úsek 184 měla původně tvořit linie bunkrů o dvou sledech, na důležitých místech dokonce  o třech. Bylo v rámci něho zadáno 117 pevnůstek ze kterých stihla firma do osudné Mnichovské kapitulace vybetonovat 77, přičemž první linie (sled) byl kompletní a nepostavené pevnůstky patřily všechny do druhého sledu, který byl hotov jen z části. Linie tak byla kompletně uzavřena sice řídkým, ale přece jen souvislým opevněným pásmem.

Stavba probíhala poměrně plynule, i když firma měla méně dělníků než bylo potřeba. Armáda také nestačila dodávat kovové prvky (periskopové  trouby, hlavní střílny, skluzy...). Kulometné lafety se dokonce nedostaly ani do jednoho bunkru (posádka by použila závěs pro lehký kulomet ZB 26). Naštěstí v této oblasti byla drtivá většina obyvatel české národnosti a nedocházelo proto k incidentům jako jinde od sudetských Němců. I tak ale bylo zaznamenáno několik pokusů o špionáž. Zajímavá je také událost od Chlumu. Protože stavba musela být nepřetržitá a pracovalo se tak za každého počasí, jeden dělník z Kosek u Majdaleny nastydl na ledviny, na následky čehož zemřel. To pak mělo za důsledek roztržku mezi dělníky a podnikatelem, kterého dokonce vyšetřovalo četnictvo.

 Dne 22.9.1938 byla vyhlášena pohotovost a obranou linii obsadili vojáci 29. pěšího pluku z Jindřichova Hradce. Po mobilizaci 23.9. se stavba opevnění ještě více zpomalila odchodem dělníků do armády. V prostoru mezi pevnostní linií a státní hranicí operovaly jednotky Stráže obrany státu složené z armády, četnictva, policie a finančníků. Zajišťovaly hranici a měly vést ústupové boje s nepřítelem, aby zatím byla připravena obrana na hlavní linii. V Suchdole sídlilo velitelství roty SOS, v Halámkách velitelství čety. Jednotlivá družstva pak byla přímo na hranicích. SOS střežila také zvláštní zařízení na komunikacích zřízená v roce 1937 na cestách a silnicích vedoucích k hranicím, které omezovaly, nebo úplně znemožňovaly provoz. V pevnostní linii se zatím dodělávaly překážky, zákopy a kulometné okopy a obrana byla dále zdokonalována. Na trati Třeboň – Velenice měl být dokonce nasazen obrněný vlak. Dne 29.9. pak došlo k přepadení 60ti sudetoněmeckými povstalci celnice ve Staňkově.

 Dne 30.9. došlo k podepsání Mnichovské dohody, kdy nás naši spojenci prodali Hitlerovi. Druhého dne pak byla dohoda přijata čs. vládou. Kapitulaci nesli čs. vojáci, ale i ostatní obyvatelé velmi těžce. Byla to největší národní katastrofa v historii, která pak měla za následek okupaci zbytku Čech a Moravy v roce 1939 a poválečnou komunistickou orientaci.

 Stavba opevnění byla zastavena, neboť její pokračování nemělo cenu. Mezi 1. a 10. říjnem došlo k záboru pohraničí německou armádou. Do té doby se urychleně evakuovalo zařízení a vojenský materiál jak jen to šlo. Nová hranice šla v bezprostřední blízkosti Suchdola, tak že byli zabrány Hrdlořezy, Tušť a Rapšach s přilehlými osadami a hranice se u bývalé Nové Vsi dotkla původní čs. hranice po které šla až ke Staňkovskému rybníku. Původně zde chtěli Němci zabrat území až do hloubky 9 km bez ohledu na to, že zde žilo převážně české obyvatelstvo. Jen díky statečnému zasáhnutí členů SOS ze Staňkova k tomu nedošlo a tak zde na jediném místě z celé bývalé republiky byla zachována původní hranice.

 Dne 15.3.1939 obsadila německá armáda i zbytek Čech a Moravy. Na opevnění Němci nezapomněli. Báli se jeho využití v případném povstání a tak všechny bunkry na území protektorátu odstřelovali. Z úseku 184 se dochovaly jen pevnůstky 184/65/A-180z u drážního domku u Suchdola, 184/91/A-160 v zahradě hájovny v Hamru a 184/112/A-160z v kempu U Kosů ve Staňkově (v prostoru severní části Staňkovského rybníka byl za války výcvikový prostor německého námořnictva). Ze zbylých pak byla ještě těžena železná armatura a dnes z nich zbyly jen jámy s betonovou drtí. V úseku mezi Borovany a rybníkem Ruda však můžeme vidět bunkry po prvním odstřelu. Pevnůstky mají od sebe rozvalené stěny.

autor: Jan Ciglbauer

ObrazekObrazekObrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pěkný článek

(Jarda, 20. 7. 2012 11:18)

Chystáme se do Chlumu u Třeboně a moc se těšíme.
Děkuji za poučné čtení.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA