Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ze šumavských lesů a hájů

fotogalerie zde:

část 1 - Zátoň, Lenora a část úseku 195

peterth.rajce.idnes.cz/Bohmerwald_-_Zaton%2C_Lenora_a_kus_useku_195_-_I._cast/

část 2 - Kubova huť, Lenora a Soumarák

peterth.rajce.idnes.cz/Bohmerwald_-_Kubova_Hut%2C_Lenora_a_Soumarak_-_II._cast/

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Již dlouho se náš výzkumný tým chystal navštívit malebné louty Šumavy i s jejími liniemi pevnostními. Počátkem června 2011 na to konečně došlo. Na šumavské HOP se nám tehdy líbilo natolik, že zanedlouho jsme se vrátili podruhé a v současnosti se plánuje další výzkumná výprava ...


    Průzkum jsme začali v úseku 191 Lenora a to konkrétně mezi objekty č. 34 a 35 nad Záhvozdím. Zdejší linie, která se táhne pod železniční tratí byla sice po válce reaktivována, ovšem jak se zdá z prohlídky interiérů, tak jen v časovém horizontu 50. let. Ve všech těchto objektech je v různém stavu dochováno nabílené bednění, z čehož lze usuzovat na stavební (ne)dokončenost v roce 1938 (jsou znát např. kapsy na šrouby lapačů, neosazené periskopové trouby), resp. tyto objekty nad Záhvozdím byly během odstoupení pohraničí pouze v bednění (dokazují to i dobové fotky). Zajímavé jsou poválečné nátěry kovových částí charakteristickou světle zelenou. Lze zde pěkně studovat technologii bednění. Pozůstatky reaktivace jsou patrné zejména v provedení úprav PAO, někdy se zachovalo i starší vydřevené provedení či pouze přístupový zákop. Charakteristickým pozůstatkem jsou také drátěná pletiva natažená na kovových konstrukcích, do kterých měl být zaplétán rostlinný materiál kvůli maskování (např. 191/34, 191/33). Z této doby se v interiérech nezřídka vyskytují i různé háčky na výstroj zašroubované v bednění. Přímo nad obcí Zátoň byly zbudována dvousledová uzávěra, jištěná dvěma objekty typu B (191/24 a 191/21). Zdejší objekty byly evidentně vybavovány i později v 60. letech, neboť nezřídka lze nalézt stopy po osazování lafet UL-1 (mimo stop po osazování "strakonic"). Zajímavým reliktem jsou zde provedené maskovací sítě z ostnatého drátu (např. 191/25). Objekt 191/22 je zatopen asi do výše 40 cm a k jeho návštěvě jsou nutné speciální prostředky (vyšší gumovky). Zajímavá situace v podobě značné kumulace objektů nastává kolem silnice před Lenorou (191/19 až 191/15). Objekt 191/18 navíc poskytuje zajímavou studii odvodňovacích drážek v podlaze u čelní stěny. Pěknou kuriozitu oproti normálu najdete před objektem 191/19, kde místo standardního patníku je obdobně natřen i nedaleko stojící kámen. Objekt 191/14 ve druhém sledu nad Lenorou je zajímavý nejen z hlediska typu, ale i cementovokamennou reaktivační rovnaninou. Okolí je bohužel uzavřeno, neboť objekt samotný nyní slouží jako sklad. Dále ve druhém sledu narazíme na 191/10 na dominantní pozici na skalním ostrohu nad Lenorou, kdy jeho pravá střílna pokrývá zářez trati. Nedaleko je jiná zajímavost v podobě pomníku Andreasi Hartauerovi. Pokud patříte mezi příznivce romantických panorámat, tak kolem Lenory si zajisté přijdete na své... Poslední tentokrát navštívený objekt u Lenory byl 191/4. Poté jsem se již věnovali zajímavé situaci HOP podél Teplé Vltavy. Zde linie využívá řeky jako dokonalé překážky PÚV, mimoto jde téměř těsně kolem železnice a stávající hlavní silnice (mezi 191/3 a 195/69). Zde jsou opět interiéry objektů zatopeny a podobně je na tom i okolí (ideální roční období na průzkum by byla zima, jenže to by se zase větší z nás bouchali v objektech hlavou o strop).


    Další část průzkumu jsme zahájili v krásném kraji a ještě neméně krásnější řopíkové uzávěře u Kubovi Huti v úseku H - 41 Vimperk. Dvojice "déček" č. 19 (opět zbytek maskovací konstrukce) a 20 kryje celé údolí spolu se silnicí i železničním náspem. Další objekt H - 41/21 je zajímavý zejména tím, že byl zřejmě jako jeden z mála objektů opevnění vůbec v roce 1938 nafocen na barevný film. Z této exkurze existuje množství barevných snímků, na kterých je dokonce velitel jednotky "zvláštního určení" gen. Ritter von Schobert (www.timelifepictures.com a vyhledat "von Schobert" nebo ZDE). Tento objekt je také postižen charakteristickými reaktivačními relikty. Naproti u H - 41/22 lze obdivovat dokonale vyskládanou kamennou rovnaninu. Je tomu tak i proto, že byl po válce maskován jako seník, čemuž by zemní násyp překážel. Konec levé periskopické trouby je uražen. Zajímavým z hlediska typologie LO je nedaleký objekt typu C č. 23, dnes již samozřejmě bez střechy z vlnitého plechu (na Šumavě se nezřídka vyskytuje i varianta se střechou z betonu). Následuje velmi fotogenický H - 41/24, bohužel se známkami činnosti sprejerů na vnější omítce. Zde je velmi zajímavá úprava levého lapače vyříznutím tak, aby bylo možné vůbec obsluhovat zrcátkový periskop. Typicky reaktivační je naopak objekt "B" H - 41/25, kde je bednění již zčásti vytrhané. Velmi zajímavý je další objekt typu C (H - 41/26), který byl pro svou výhodnou polohu také zreaktivován (drátěná síť). Je možné, zda tento dnes zatopený objekt neměl spíše sloužit jako odolnější pozorovatelna předpolí ? Skutečná lahůdka čeká průzkumníka v podobě objektu H - 41/27, který byl v době reaktivace zastřen dřevěnou přístavbou tak, aby vypadal jako dřevěná kůlna. Díky tomu se mohlo poměrně dobře dochovat původní maskování, které je dosud (2011) částečně patrné (srovnej foto v databázi ropiky.net - 2002, autor Tomáš Kamenský). Pozoruhodně fotogenický je také poslední objekt úseku 191/50 asi 50 metrů pod železnicí pod posledně jmenovaným, kde jsou pěkně dochované rozsáhlé maskovací úpravy a můžeme najít dokonce původní starší dřevěné protiplynové dveře. Poté zpět romantická procházka podél kolejí zpět do Kubovi Huti, doporučujeme pevnou obuv ... 


    Poté jsem se opět vrátili zpět do úseku 191. Při troše opatrnosti vás odmění  191/21 malebnou pozicí, jen je třeba dávat pozor na ohradníky, plemenné býky a bedlivé oko hospodáře (nejlépe zezhora nejkratší cestou k objektu). Další druhosledový objekt 191/20 již nemá tak obtížný přístup. Zajímavé jsou zde odkryté cihlové komínky pro odvod zkaženého vzduchu skrze úpravu PAO. Dalším prostorem průzkumu bylo nejbližší okolí Lenory - začínali jsme objektem 191/11 nedaleko koupaliště. Objektu v záplavové zóně Vltavy logicky nechybí inundační šachta. Dále bohužel linii pohltila zcela zástavba: objekt 191/9 zmizel v areálu továrny (je doslova nakonzervován vodou promísenou s olejem) a 191/6 byl zasypán v rámci zahradních úprav zdejších obyvatel. Jak poetické... Naší další zastávkou byl legendární prostor Soumarského mostu, známý z mnoha dobových fotografií. Zde byla zajímavá zejména charakteristická "čtvercová" kamufláž pevnůstek. Lokace již není zdaleka úplně stejná jako v roce 1938 (níže položená železnice), ale vidět několik "áček" doslova nahuštěných na několika stovkách metrů je velkým zážitkem i pro otrlého bunkrologa (mezi objekty č. 195/63 u lesní chaty nad železnicí a č. 68 u ohybu trati). Objekt č. 64 byl dle dřívějších předpokladů poškozen v roce 1945 při ústupových bojích (náloží v levé střílně). Dle novějších poznatků však
podle archivních dokumentů, objekt z neznámých důvodů odstřelili Rakouští vojáci, když táhli z Francie v roce 1941/42 na východní frontu. Zajímavostí zde je také i dochovaný okop pro KPÚV nad automobilovým parkovištěm před mostem.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA